拉萨“一站式”即时结算服务全面推广实施方案施行
Jaderny ledoborec je ledoborec vybaveny jadernym pohonem. Pou?ití jaderného reaktoru je vyrazně ekologi?těj?í alternativou spalovacích motor? konven?ních ledoborc?. Na rozvoj jadernych ledoborc? se ve druhé polovině 50. let 20. století soust?edil Sovětsky svaz, zatímco dal?í země zkou?ely uplatnit jaderny reaktor na palubě nákladních lodí. Dnes flotilou jadernych ledoborc? disponuje pouze Rusko,[1] kde slou?í k prolamování ledu obchodním lodím a dal?ím plavidl?m podél Severní mo?ské cesty.[p 1] ?ivotnost jadernych ledoborc? je stejně jako u jadernych elektráren dána ?ivotností reaktoru.[2] I z tohoto d?vodu je vět?ina těchto plavidel ji? poměrně stará, tudí? postupně vzniká pot?eba je nahradit.
Srovnání s konven?ními ledoborci
[editovat | editovat zdroj]Vyhody
[editovat | editovat zdroj]Jaderné ledoborce pou?ívají palivo s vysokou hustotou energie, a proto mohou vydr?et i několik let bez jeho vyměny. Maly objem reaktoru i paliva p?ispívá k vět?ímu prostoru pro p?evá?ené zásoby a materiál a také pro zásoby ur?ené pro posádku. Vykon jaderného reaktoru jim umo?ňuje zdolávat vyrazně silněj?í ledovy p?íkrov. P?i plavbě v méně náro?nych podmínkách vyu?ívají k pohonu pouze ?ást vykonu reaktoru a zbytkovou energii mohou vyu?ít k odsolování mo?ské vody, na vytápění a osvětlení zimní zahrady, aj.[2]
Nevyhody
[editovat | editovat zdroj]Nevyhodou jadernych ledoborc? jsou vysoké po?áte?ní investice a náro?nost konstrukce, která musí na jedné straně ochránit posádku p?ed radiací a byt dostate?ně robustní, na druhou stranu nesmí byt p?íli? tě?ká.
P?ehled jadernych ledoborc?
[editovat | editovat zdroj]Lenin
[editovat | editovat zdroj]
| Parametry ledoborce Lenin | |||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| délka | 134 m | ||||||||
| ?í?ka | 27,6 m | ||||||||
| vytlak | 16 000 t | ||||||||
| po?et ?len? posádky | 240 | ||||||||
| pohon | 3× OK-150 (2× OK-900) | ||||||||
| tepelny vykon reaktoru | 90 MW (159 MW) | ||||||||
Ledoborec Lenin je první civilní jaderné plavidlo na světě. Slou?ilo mezi lety 1959 a 1989. Dnes je zakotven v Murmansku a od roku 2005 slou?í jako muzeum.
I kdy? jeho pohon tvo?ily 3 reaktory typu OK-150, nikdy nebě?ely v?echny zároveň. Podle projektu by mu pro pohon dosta?ovaly pouze reaktory dva, ale p?idáním t?etího se ?ádnym zp?sobem nezměnily po?adavky na stínění reaktoru ?i na rozměry jeho oddílu. Naopak se prodlou?ila doba mezi vyměnou paliva.
V roce 1965 do?lo p?i vyměně paliva ke zdeformování ?ásti palivovych ty?í, co? bylo zp?sobeno chybou obsluhy, kdy? vypustila chladicí vodu p?ed tím, ne? vytáhla v?echny palivové kazety. Palivové ty?e tak musely byt spolu s ?ídícími a absorp?ními ty?emi z reaktoru vyjmuty a umístěny do speciálního kontejneru.
V roce 1967 se ve smy?ce primárního okruhu objevila trhlina. Pro posouzení stavu za?ízení se musela obsluha dostat a? k doty?nému místu, a proto bylo zapot?ebí odstranit ?ást stínění reaktoru. V d?sledku těchto prací v?ak do?lo k neopravitelnému po?kození reaktoru. Proto byly spolu s dal?ími za?ízeními v?etně parogenerátor? z trupu lodi vyjmuty a v roce 1970 nahrazeny novym typem OK-900, tentokrát ji? pouze ve dvou exemplá?ích.[2]
Charakteristickym znakem jadernych ledoborc? t?ídy Arktika je dvojity trup. Vněj?í plá?? o tlou??ce 25 mm je v místech slou?ících k p?ímému lámání ledu zesíleny na dvojnásobek. Prostor mezi vnit?ním a vněj?ím plá?těm m??e byt naplněn vodou (o hmotnosti a? 2 t), která napomáhá t?í?tění a? 2,8 m silného ledového p?íkrovu.[2]
Aktivní zóna, ve které dochází ke ?těpení jader a uvolňování tepelné energie, je u reaktoru OK-900A vysoká zhruba 1,5 m, o pr?měru okolo 1 m. Pro srovnání: aktivní zóna temelínského reaktoru VVER-1000 je vysoká 3,5 m a má pr?měr 3,2 m. Palivové soubory pro jaderné ledoborce jsou vyrazně men?í, ne? jaké jsou pou?ívány u reaktor? typu VVER-1000. Aktivní zóna ledoborce typu Arktika se tak skládá z 241 palivovych soubor?, naopak temelínsky reaktor jich má jen 163.[3]
| Parametry ledoborce Arktika | |||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| délka | 147,9 m | ||||||||
| ?í?ka | 29,9 m | ||||||||
| vytlak | 23 460 t | ||||||||
| pohon | 2× OK-900A | ||||||||
| tepelny vykon reaktoru | 171 MW | ||||||||
| elektricky vykon reaktoru | 54 MW | ||||||||
Arktika
[editovat | editovat zdroj]Stavba ledoborce Arktika probíhala v petrohradskych loděnicích mezi lety 1971–1975. V roce 1977 se stal první hladinovou lodí, která dosáhla Severního pólu. V roce 2000 strávil na mo?i cely rok, ani? by nav?tívil jakykoli p?ístav. Ve slu?bě byl 25 let, ale v 90. letech byl na několik let mimo provoz z d?vodu modernizace. Provozován byl celkem 175 000 hodin, během nich? urazil p?es 1,8 milionu km. V roce 2008 byl vy?azen z provozu. O jeho dal?ím osudu není doposud rozhodnuto.[2]
Sibir
[editovat | editovat zdroj]
Sibir poprvé vyplul v roce 1977. V roce 1987 se ú?astnil evakuace personálu vyzkumné stanice SP-27 umístěné na k?e, která se za?ala nebezpe?ně posouvat, p?i?em? se stal druhym povrchovym plavidlem v historii, ktery dosáhl Severního pólu. V pr?běhu let do?lo k neopravitelnému po?kození parogenerátoru. Od roku 1992 byl Sibir zakotven a uva?ovalo se spolu s ledoborci Arktika a Rossija o jejich se?rotování. O jeho dal?ím osudu není doposud rozhodnuto.[2]
Rossija
[editovat | editovat zdroj]Jaderny ledoborec Rossija je provozován od roku 1985. V roce 1990 na jeho palubě dosáhla Severního pólu první skupina turist?. V této ?innosti byl posléze následován i ledoborci Sovetskij Sojuz, Jamal a 50 let Pobedy. V roce 1994 byl vyslán na pomoc konvoji lodí uvězněnych v ledu.[2]
Sovetskij Sojuz
[editovat | editovat zdroj]
Ledoborec Sovetskij Sojuz poprvé vyplul v roce 1989. V letech 1991 a 1992 bylo jeho hlavní pracovní náplní dopravovat turisty na Severní pól. V roce 2002 p?i svém zakotvení v Murmanském zálivu poprvé v historii ruskych jadernych ledoborc? zásoboval elekt?inou pob?e?í. V roce 2004 se opět vrátil na mo?e a od té doby se ú?astní vědeckych misí zabyvajících se studiem změn klimatu.[4]
Jamal
[editovat | editovat zdroj]Ledoborec Jamal poprvé opustil p?ístav a? po rozpadu Sovětského svazu, v roce 1992. Hlavní náplní jeho práce je plavba k Severnímu pólu s turisty na palubě. Jedná se o ledoborec, ktery se prozatím nej?astěji vypravil k Severnímu pólu, a to p?i 47 plavbách [05/2015]. K tomuto ú?elu je svou rozměrnou nástavbou, která je schopna v 50 luxusních kajutách s velkymi okny ubytovat a? 100 turist?, p?izp?soben i konstruk?ně.
V roce 2009 a 2013 vyplul k evakuaci vyzkumnych stanic SP-36, SP-37 a SP-40, pod kterymi se za?aly nebezpe?ně pohybovat kry.[4]
50 let Pobedy
[editovat | editovat zdroj]
| Parametry ledoborce 50 Let Pobedy | |||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| délka | 159,6 m | ||||||||
| ?í?ka | 30 m | ||||||||
| vytlak | 25 840 t | ||||||||
| po?et ?len? posádky | 138 | ||||||||
| pohon | 2× OK-900A | ||||||||
Jaderny ledoborec 50 let Pobedy je zmodernizovany zástupce t?ídy Arktika. Nejvyrazněj?ím rysem je zaobleny tvar p?ídě, ktery napomáhá prolamování ledu.
Stavba probíhala od roku 1989. V roce 1994 do?lo k pozastavení prací kv?li nedo?e?enému financování projektu. Práce se opět rozběhly a? v roce 2003 a v roce 2007 byla lo? dokon?ena.
Spolu s Vajga?em je 50 let Pobedy jediny jaderny ledoborec, ktery se plavil Finskym zálivem. Mezi jeho pracovní náplň pat?í doprava turist?, pro které je ur?eno a? 64 kajut, na Severní pól. Do budoucnosti se p?edpokládá pokles cestovního ruchu do těchto oblastí z d?vodu nár?stu intenzity nákladní p?epravy po Severní mo?ské cestě vy?adující doprovod ledoborc?.[4]
| Parametry ledoborc? t?ídy Tajmyr | |||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| délka | 150 m | ||||||||
| ?í?ka | 29 m | ||||||||
| vytlak | 21 000 t | ||||||||
| po?et ?len? posádky | 100 | ||||||||
| pohon | KLT-40M | ||||||||
| tepelny vykon reaktoru | 171 MW | ||||||||
| maximální rychlost na volném mo?i | 34,3 km/h | ||||||||
| maximální rychlost p?i lámání ledu | 5,6 km/h | ||||||||
| maximální tlou??ka ledu | 2,2 m | ||||||||
Jaderné ledoborce t?ídy Tajmyr reagují na pot?ebu provozovat i men?í ledoborce v mělkych korytech ústí ?ek. Jejich ponor ?iní 9 m a v p?ípadě pot?eby je mo?no ho sní?it a? na 7,5 m, co? je od ledoborc? t?ídy Arktika s ponorem 11 m zásadně odli?uje.
T?ída jadernych ledoborc? Tajmyr se vyzna?uje zvy?enou radia?ní bezpe?ností, k ?emu? do?lo zdvojením v?ech d?le?itych systém?. Trup je zesíleny, nebo? kyl ledoborce a mo?ské dno m??e v ur?itych místech dělit pouhych 80 cm, co? je vzdálenost men?í, ne? je tlou??ka ledu tla?eného p?ídí pod lo? p?i probíjení ledem.
Ka?dy z ledoborc? je schopen poskytnout zázemí celkem 138 osobám. Ty mohou vyu?ívat zimní zahradu slou?ící jako zdroj ?erstvého ovoce i během dlouhého pobytu mimo pevninu. Na zádi je umístěna p?istávací plocha pro vrtulník typu Kamov Ka-32, ktery kapitáni vyu?ívají pro pr?zkum terénu spolu se satelitními snímky p?i rozhodování o dal?ím směru plavby.[4]
Tajmyr
[editovat | editovat zdroj]Jaderny ledoborec Tajmyr je provozován od roku 1989, kdy vyplul z finskych loděnic. V roce 2011 do?lo p?i návratu z ústí ?eky Jenisej k úniku chladiva z primárního okruhu, ale celá tato událost se obe?la bez vá?něj?ích následk?. K návratu do p?ístavu ale musel Tajmyr vyu?ít svych naftovych motor?. Od roku 2012 je po sérii oprav opět v provozu.[4]
Vajga?
[editovat | editovat zdroj]
Od zahájení svého provozu v roce 1990 tvo?í Vajga? doprovod nákladním lodím k ústím velkych ruskych ?ek. Jeho poslání tkví v udr?ování splavnosti cest p?i ústích ?ek Jenisej a Ob.
Jaderné ledoborce se povět?inou pohybují v odlehlych severních oblastech a do vod s hustěj?ím provozem v blízkosti vět?ích sídel se zpravidla nedostávají. Vyjimkou byl rok 2011, ve kterém kv?li tuhé zimě uvázlo témě? 60 lodí ve Finském zálivu Baltského mo?e. Vst?íc jim na pomoc vyrazil z Murmansku právě ledoborec Vajga?. Jednalo se tak o v?bec první plavbu jaderného ledoborce Baltskym mo?em.[4]
Sevmorput
[editovat | editovat zdroj]Sevmorput
[editovat | editovat zdroj]Specifickym plavidlem je Sevmorput, ktery byl p?edán do u?ívání 31. 12. 1988. Jde o kombinaci ledoborce a nákladní lodi se systémem LASH.
Cílem toho projektu je moderněj?í, vět?í, silněj?í univerzální jaderny ledoborec pro doprovod zaoceánskych gigant?, kterych se na mo?ích objevuje stále více. Tyto velkotoná?ní tankery dosahují ?í?ky a? 44 metr? a mají nosnost 100 000 tun.
Tento ledoborec má byt schopen se vypo?ádat s náro?nymi ledovymi podmínkami, mělkymi vodami i volnym nezamrzlym mo?em, nebo? v p?ípadě doprovodu lodí po celé délce Severní mo?ské cesty z Vladivostoku a? k pob?e?í Skandinávského poloostrova nebyvá mo?e tolik zamrzlé. Zástupci nejvykonněj?í t?ídy Arktiky jsou dnes schopni zaji??ovat pr?jezdnost vychodní ?ásti Severní mo?ské cesty jen po 7 měsíc? v roce. Pro celoro?ní provoz je nutné zvy?it pr?chodnost ledem. V p?ípadě provozu ledoborc? po celé délce Severní mo?ské cesty by bylo nutné mít zaji?těnou pr?chodnost ledem o tlou??ce 3,5 m. Pro celoro?ní zaji?tění v sou?asné době hojně vyu?ívané lodní dopravy v Karském mo?i by sta?ilo navy?it pr?chodnost ledem ze sou?asnych 2,3 m na tlou??ku 2,6 m.
| P?edpokládané parametry ledoborce LK-60 | |||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| délka | 173 m | ||||||||
| ?í?ka | 33 m | ||||||||
| pohon | 2× RITM-200 | ||||||||
| tepelny vykon reaktoru | 175 MW | ||||||||
| elektricky vykon reaktoru | 60 MW | ||||||||
V tě?kych ledovych podmínkách bude moci naplno vyu?ít svého vykonu, v mělkych vodách pak bude provozován za sní?eného vykonu. Napu?tění vodního balastu do meziprostoru mezi vnit?ním a vněj?ím plá?těm mu umo?ní zlep?it své plavební vlastnosti na volném nezamrzlém mo?i.
Pohonná jednotka bude vedle nového typu reaktoru zahrnovat paroturbinové za?ízení se t?emi turbosoustrojími a t?i pohonné motory se t?emi lodními ?rouby s pevnym stoupáním. Reaktor typu RITM-200 se bude vyzna?ovat zvy?enou bezpe?ností a prodlou?enou palivovou kampaní. Vyměna paliva se bude konat jednou za 7 let, koeficient vyu?ití se navy?í na hodnotu 0,75 a plánovaná ?ivotnost reaktoru bude 40 let. Palivem bude uran s obohacením do 20 %.
Stavba první lodi (pod jménem Arktika) byla zahájena v roce 2012, uvedení do provozu je plánováno na p?elom roku 2017 a 2018. Plánovány jsou je?tě dal?í dva exemplá?e – Sibir (o?ekávané uvedení do provozu 2019) a Ural (2020).[5]
P?ehledová tabulka jadernych ledoborc?
[editovat | editovat zdroj]| P?ehledová tabulka jadernych ledoborc? | |||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| T?ída | Jméno | Rok zahájení provozu | Typ reaktoru | Poznámka/rok vy?azení z provozu | |||||
| Lenin | 1959 | OK-150 (OK-900) | 1989 | ||||||
| Arktika | Arktika | 1975 | OK-900A | 2008 | |||||
| Sibir | 1977 | 1992 | |||||||
| Rossija | 1985 | ||||||||
| Sovetskij Sojuz | 1989 | ||||||||
| Jamal | 1992 | ||||||||
| 50 let Pobedy | 2007 | ||||||||
| Tajmyr | Tajmyr | 1989 | KLT-40M | ||||||
| Vajga? | 1990 | ||||||||
| Projekt 22220 | Arktika | RITM-200 | |||||||
| Sibir | |||||||||
| Ural | |||||||||
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Severní mo?ská cesta prochází okrajovymi ?ástmi Severního ledového oceánu p?i ruském pob?e?í. Nevyhodou této trasy je fakt, ?e její ?ást je kv?li led?m na polovinu roku nepr?jezdná a i v létě vy?aduje údr?bu pomocí ledoborc?. Její vyznam je v?ak s p?ihlédnutím k vyvoji politické situace v regionech Afriky ?i na Blízkém vychodě na vzestupu. Vyhoda spo?ívá zejména v její délce a absenci poplatk? za plavbu Suezskym pr?plavem.[2]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Souvisime.cz: Jaderny ledoborec - ekologické námo?ní plavidlo [online]. [cit. 2025-08-07]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h [1],Jaderné ledoborce - 1. ?ást
- ↑ Jaderny ledoborec: obr, kterému na den sta?í 50 g paliva [online]. [cit. 2025-08-07]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f [2],Jaderné ledoborce - 2. ?ást
- ↑ [3], Jaderné ledoborce - 3. ?ást
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky ?i videa k tématu jaderny ledoborec na Wikimedia Commons - Informace o plavidlech na jaderny pohon - anglicky zdroj - World nuclear association Archivováno 12. 6. 2013 na Wayback Machine.
